ZALOŽENÍ HASIČSKÉ JEDNOTY OKRESU KRALOVICKÉHO roku 1884
později to
HASIČSKÁ ŽUPA KRALOVICKÁ roku 1895
Hasičstvo počalo hrát koncem 19.století a na počátku 20.století kromě své role odborně-zájmové, také významnou funkci společenskou. Plnilo totiž také úkoly, které vyplývaly tehdy z našeho postavení národnostního a politického v rámci Rakousko-Uherské říše. Zdá se, že hlavním propagátorem a organizátorem tohoto celonárodního poslání tehdejšího hasičstva byl především nadšený a obětavý hasičský funkcionář Alois Guth, původně velitel sboru v Břežanech, později občan čistecký. Z jeho podnětu byla v roce 1884 v našem kraji ustanovená hasičská župa Karlovická,
sestávající původně ze tří sborů a to : kralovického – založeného 1873, kožlanského – který byl sice založen téhož roku, ale v činnost byl uveden až v roce 1877 a čisteckého, založeného roku 1877. Za karlovický sbor byli do zákládajícího komité delegováni František Kalina, Matěj Molcar, Josef Plic a Václav Kalina, kteří také převzali v založené Hasičské župě karlovické několik funkcí. Okresní výbor karlovický dal župě do vínku 50 zlatých. Stanovy byly sepsány a schváleny bývalým c.k.místodržitelstvím v Praze dne 12. prosince 1884 čís.92892. V roce 1894 bylo usneseno sestaviti nové stanovy, poněvadž dosavadní stanovy nevyhovovaly.V roce 1895 byla v Kralovicích konána mimořádná valná hromada, která nově spracované stanovy po několika doplňcích schválila a předložila je c.k.místodržitelstvím v Praze. Tento úřad pak je dne 30. dubna 1895 čís.57810 vzal na vědomí. Od této doby nebylo již Hasičské jednoty okresu kralovického, nýbrz "HASIČSKÁ ŽUPA KRALOVICKÁ".
V roce 1886 přistoupil za člena Karlovické župy sbor manětínský s německými stanovami, které později zaměnil za stanovy české.
V roce 1887 konala župa svůj sjezd spojený s veřejným cvičením v Kralovicích a přijala za člena sbor chříčský, 1889 přistoupil sbor potvorovský. Oku 1891 se zúčastnila župa se 35 členy prvního zemského hasičského sjezdu v Praze. Z nich bylo 8 delegátů z Kralovic. V roce 1893 byly založeny sbory v Sedlci, v Hodyni, v Bukovině a v Řevnici, který však o rok později přešel v nově založené župy plaské. V roce 1896 přijal sbor hrádecký, založený v roce 1895, v břežanský a bílovský, 1897 šípský, sbor Slatina – Lhotka 1898.
Když v roce 1904 oslavovala Hasičská župa karlovická 20 let svého trvání slavností v Kralovicích, organizovala již 17 jednot. K této akci vydala župa „Památník“, který jasně dokumentuje v článku Aloise Gutha, jak tehdejší hasičstvo chápalo své národnostní a politické poslání. Alois Guth tehdy napsal :
„Činnost sborů hasičských se celou radu let jen ku řádnému výcviku svého členstva a opatření potřebného hasičského nářadí. Dnes však víme, že činnost tato nedostačuje, dnes v našich sborech znamenáme touhu po práci národní a vlasteneckém snažení. Spojujeme se, bychom hájili nejen majetek a životy svých spolubližních, ale i svatá práva našeho drahého českého národa, spojujeme se k oslavě milé vlasti.“
Hasičstvo se stává také propagátorem všeobecného vzdělávání. Alois Guth o tom píše:
„Český hasič musí bráti se stále ku předu, musí na štítě svém nésti vždy pokrok a osvětu. Za tím účelem nechť má každý sbor knihovnu (1909 měla knihovna hasičského sboru v Kralovicích 72 svazků), z níž by členstvo jeho, vedle různých přednášek, poučení bralo. A dále: …kdo jsi řádný, uvědomělý činovník, hleď v členstvu vzbudit nejprve národní uvědomění, vylož mu by zájmy naše táhly nejen ku vzdělání vlastnímu ale i ku vzdělání nejširších vrstev národa.“
Alois Guth podtrhuje také skutečnost, že odpovědnost hasičských sborů je tím větší, že jsou „často jediným spolkem v zastrčené, chudé vesnici.“
Z tohoto, možno říci programového prohlášení Hasičské župy Karlovické z roku 1904 jasně vyplívá, že hasičstvo si bylo od svého počátku vědomo svého poslání národního a společenského vůbec a že k tomuto poslání se hlásilo. Řada akcí, darů a podnětů svědčí o tom, že i náš karlovický sbor se velmi často snažil tuto svou celospolečenskou funkci často plnit. Vznikala tak tradice do šíře rozložené spolkové činnosti, tradice, která zapustila hluboké a pevné kořeny v našem lidu, a která trvá do dnešních dnů.
